Větve jako zdroj, nikoli odpad

Soláry nám trochu zastínily stromy, takže bylo třeba prořezávky a výsledkem byly velké hromady větví. Co s nimi? Spálit? Ale kdeže! Odpad přeci může být i zdrojem.

V našem hospodářství jsme si zavedli následující pravidla. Za prvé nic nepálíme, protože nechceme znečišťovat ovzduší a dýchat škodlivé zplodiny. A za druhé se snažíme veškerý materiál využít, ideálně opakovaně.

Loni bylo značné sucho, tráva moc nerostla, takže větve putovaly nejdřív na ovčí louku. Jednalo se hlavně o černý topol, jehož listí ovenky Berta a Trůda vyloženě milují. I ožraná větev však neztrácí na atraktivitě, z ovčího hlediska se jedná o multifunkční předmět. Dá se z ní postupně ožírat i kůra, lze se o ni drbat nebo si očistit zabahněný paznehtík, případně větev z neznámého důvodu odtáhnout za chlívek.

Takto větve strávily u ovcí zimu a s blížícím se jarem nabývají funkcí zahradnických a zdravotních, potažmo i drůbež z nich má užitek. Potřeba naporcovat větve na menší kousky je dobrou záminkou vylézt od počítače na čerstvý vzduch, protáhnout tělo a vyvenčit slepice a perličky. Pro vysvětlení – venčení drůbeže u nás znamená vypuštění z voliéry na louku, ovšem z důvodu ohrožení dravci pouze pod dozorem.

Část větví se naporcuje na klacky a slouží jako základ hromad, na něž jsou pak vysázená divoká rajčata a dýně. Naspod jsou právě větve, jelikož dřevo dobře drží vlhkost a hromady je pak v létě třeba méně zalévat. Na větve klademe jiné rostlinné zbytky, pak hnůj a trochu hlíny. Jakmile se urodí a je po pěstitelské sezóně, slepice s velkým gustem rozhrabou, co z hromad zbylo. Většinou nic moc a tyto zbytky jsou pak základem hromad na příští rok.

Druhá část větví se seštěpkuje a štěpkou se vykládají chodníčky mezi záhonky. Dřevěné kousky opět drží vlhkost, slouží jako úkryt hmyzu a všemožné žouželi a celkem efektivně redukují růst plevele.

Opakované využívání veškerého materiálu je pro nás zábava i vtipná výzva, fantazii se meze nekladou. Škoda pálit, ne?