Ludvík je skvělej!
Mají na vaše slepice zálusk dravci? Jsou vaše mírumilovné pipušky při svém nevinném hrabání na louce v ohrožení? Je váš venkovní výběh obklopený stromy obsazenými zákeřnými káňaty a jestřáby, kterým kapou mlsné sliny z ostrých zobáků? Nevíte, co s tím? Pořiďte si Ludvíka!
Kohouta na internetu nedoporučují
Hned ze začátku tohoto textu budiž jasně řečeno, že z bohužel ne ojedinělých praktik chovatelů drůbeže namířených proti dravým ptákům je nám slušně řečeno nevolno. Kladení pastí, sklopců a otrávených návnad považujeme za naprosto nepřijatelné a asociální jednání, které je bohužel pouze ojediněle po zásluze potrestáno. Chovatel drůbeže není na světě sám, i jiní tvorové mají právo na existenci a s občasnými ztrátami je třeba se smířit. Aby však nebyly příliš časté, je třeba chov řádně zajistit a najít humánní, ale účinnou formu ochrany slepic proti dravcům. To může být oříšek.
Naše původní naivní představa, že pipi u nás budou happy na velkém volném prostoru, vzala po mordu slepice Sofie rychle za své a její přeživší parťačky se nastěhovaly do prostorné voliéry. Volně na louku začaly být pouštěny pouze pod dohledem, což je ovšem od jara do podzimu vzhledem k venkovnímu home office v podstatě celý den. Stačilo však na pár minut zajít do domu a útoky pokračovaly. Inspirováni internetovými radami jsme tedy do slepičího hejna přidali perličky a perláky, kteří svým pronikavým křikem mají údajně dravce odrazovat. Netrvalo dlouho a praxe prokázala opak. Zatímco jestřáb v klidu porcoval slepici Hedviku, mohly si perličky dva metry od něj statečně vykřičet krky, ovšem bez efektu. Nezbývalo tedy než venčící se slepice hlídat opravdu každou minutu a někdy i přesto ještě odhánět káňata a spol., které občas neodradila ani přítomnost člověka na louce.
A pak přišel Ludvík, i když jsme na internetu o kohoutovi coby opatření proti dravcům nic nečetli. Jako kuře se vydával za slepici a jako taková byl příbuznými zakoupen, nicméně po čase projevil svou pravou kohoutí podstatu a začala se nad ním stahovat mračna. Jelikož byl opravdu fešák a pompézností a důležitostí svého zjevu si nezadal se svým jmenovcem Ludvíkem XIV., zkusili jsme ho zařadit do hejna.
Ludvík začal okamžitě hlídat. Na jakékoli prolétající ptáky od velikosti kosa výš reaguje širokou paletou zvuků, od vrčení po bublání, pravděpodobně má ve své řeči pro sojky, káňata a krkavce různé označení. A hejno tomu rozumí: buď jen zpozorní, nebo se rovnou dá na úprk do voliéry. Ludvík samozřejmě není neomylný, občas zaspí, ale útoky dravců jsou v současné době spíše výjimkou než normou. Přítomnost člověka na louce při venčení hejna je samozřejmě i nyní nutná, ale aspoň je možné si zajít do domu uvařit čaj bez toho, aby to hned stálo slepici život.
Vládce harému?
Ke spokojenému životu slepic kohout patří. Pozorujeme-li pozorně sociální interakce a role různých jedinců v hejnu, dostane klišé o kohoutovi coby vládci harému brzy na frak. Ludvík o dámy v hejnu spíše pečuje a stará se o ně, a to nejen z bezpečnostního hlediska. Najde-li nějaké obzvláště chutné sousto, hlubokým "ko, ko, ko" pipky přiláká, žížalu či jiný mls jim v zobáku ukáže a posléze demonstrativně upustí na zem. Zahájí-li slepice snůšku, Ludvíka to velmi zajímá, obšlapuje okolo a vše pečlivě pozoruje. Rád jim i hnízdečko sám vyhrabe.
Když si kohout na vesnici dovolí zakokrhat…
Ludvíkových služeb si tedy slepice i my hluboce vážíme, avšak ne všichni naše nadšení sdílí. Jistý soused (věrný svému příjmení po nejmenovaném predátorovi, známému postrachu kurníků) by Ludvíka nejraději viděl na smetaně. Zde pouze můžeme odkázat na inspirativní příběh francouzského kohouta Maurice, kterého jeho ranní vokální projevy dovedly až před soud, který ovšem vyhrál. O pár let později se kohoutímu kokrhání a dalším tradičním venkovským zvukům dostalo ve Francii dokonce právní ochrany. Život na vesnici má holt svá specifika, se kterými je třeba počítat.